Ke spiritualitě nevměšování...
9. 8. 2009
Když na jaře sejete, semena padají do temnoty Země a ta vykoná svoji plodnou práci. Není však radno zasahovat do jejího rytmu a zpochybňovat její temnou moudrost....
V jeden den zasadíme brambory a máme z toho radost, druhý den potkáme známého, který tvrdí, že jsou-li zasazeny těsně vedle sebe, nic se nám neurodí. Vykopeme tedy brambory a zasadíme je dál od sebe. Za týden se setkáme s odborníkem, který tvrdí, že právě tato odrůda brambor se musí sázet hustě vedle sebe. Znovu je vykopeme a zasadíme blíž k sobě...
V jeden den zasadíme brambory a máme z toho radost, druhý den potkáme známého, který tvrdí, že jsou-li zasazeny těsně vedle sebe, nic se nám neurodí. Vykopeme tedy brambory a zasadíme je dál od sebe. Za týden se setkáme s odborníkem, který tvrdí, že právě tato odrůda brambor se musí sázet hustě vedle sebe. Znovu je vykopeme a zasadíme blíž k sobě...
Budeme-li takto pokračovat nic nám na zahradě nevyroste... Dnešní lidé neustále prohrabávají hlínu svého srdce. Dostali jiný nápad, mají lepší plán, našli nový syndrom, který vysvětluje proč jsou takoví jací jsou. Objevili starou vzpomínku, která otvírá novou ránu. Neúnavně ze svých srdcí odhrabávají hlínu, pouštějí se do toho znovu a znovu.
Avšak hlubiny Duše nelze prozkoumávat ve studeném světle sebeanalýzy. Vnitřní svět se neotvírá snadno a rychle. Analýza možná není správnou cestou k poznání naší vnitřní temnoty.
V přírodě neuvidíme stromy, které by se vážně zabývaly terapií svého kořenového systému nebo analyzovaly překážky, které musejí překonat na své cestě ke světlu. Každý strom roste najednou dvěma směry, dolů do tmy a nahoru ke světlu, a vytváří si přitom tolik větviček a kořínků, kolik jich potřebuje k vyjádření své nespoutané touhy.
Každé naše zranění lze léčit, k tomuto léčení však dochází na skryté, těžko dosažitelné úrovni naší přirozenosti. Potřebujeme si uvědomit, kde jsme byli zraněni, a poté vyzvat temnou hlubinu své Duše, aby tuto poraněnou tkáň vyléčila a obnovila naši vnitřní jednotu. Pokud ke svému zranění přistupujeme citlivě a laskavě, vyléčí se. Ve spolupráci s Nadějí a jejím kreativním potenciálem bychom měli své Duši důvěřovat, pak budeme obdařeni vším co potřebujeme.
V přírodě neuvidíme stromy, které by se vážně zabývaly terapií svého kořenového systému nebo analyzovaly překážky, které musejí překonat na své cestě ke světlu. Každý strom roste najednou dvěma směry, dolů do tmy a nahoru ke světlu, a vytváří si přitom tolik větviček a kořínků, kolik jich potřebuje k vyjádření své nespoutané touhy.
Každé naše zranění lze léčit, k tomuto léčení však dochází na skryté, těžko dosažitelné úrovni naší přirozenosti. Potřebujeme si uvědomit, kde jsme byli zraněni, a poté vyzvat temnou hlubinu své Duše, aby tuto poraněnou tkáň vyléčila a obnovila naši vnitřní jednotu. Pokud ke svému zranění přistupujeme citlivě a laskavě, vyléčí se. Ve spolupráci s Nadějí a jejím kreativním potenciálem bychom měli své Duši důvěřovat, pak budeme obdařeni vším co potřebujeme.
"Kéž objevíš svou duši, její sílu a její světlo"