Anam ćara

Nebeský umělec nestvořil nikoho, v němž by nebyla hloubka a Světlo božské krásy. Bývá však často skryta pod maskou stereotypu a otupělosti. A přitom již staří Keltové věděli, že svou vlastní krásu můžeme objevit jedině v samotě..

Ano, v opuštěných zákoutích a trhlinách své samoty, před níž tak často utíkáme,  můžeme najít poklad, který obvykle hledáme někde jinde. Krása se ráda zdržuje stranou zájmu veřejnosti a vyhledává opomíjená či opuštěná místa. Ví, že pouze zde najde ten druh světla, který věrně odráží její přirozenost, podobu a důstojnost.

V každém člověku se skrývá nesmírná krása. Bohužel moderní kultura, posedlá kosmetickou dokonalostí, degradovala krásu na jedem z produktů, který se kupuje a dál prodává.

Avšak pravým smyslem Krásy je inspirovat a osvítit Duši. V Duši je lucerna, která naši samotu naplňuje zářivým Světlem. Být sám nemusí znamenat osamělý. V samotě může Duše procitnout k jasné vroucnosti. Duše vše očišťuje, obnovuje a proměňuje, neboť je sídlem božství. Když se ve své samotě zabydlíme a blíže ji poznáme, shledáme, že v jejím srdci není osamělost ani prázdnota, ale důvěrnost a bezpečí.

A ještě malé tajemství - v Duši existuje místo, kterého se nemůže dotknout prostor, čas ani slabost těla. V tomto místě se nás dotýká Věčnost...

"  Kéž tě vede světlo tvé duše"