Namaluj mi beránka...
Byl chlapec, který se chtěl stát malířem. Jeho první kresbou byl hroznýš trávící slona. Když ji ukázal dospělým, tvrdili, že je to klobouk. Chlapec si řekl, že dospělí jsou zvláštní, protože nemají žádnou představivost a kreslit přestal.
Vyrostl, stal se letcem. Ale zachoval si v sobě něco z dítěte, kterým kdysi byl.
Jednou havaroval na poušti.
Tam se mu zjevil chlapec se zvláštní prosbou: „Namaluj mi beránka…“. A tak potkal malého prince. Postupně se dozvídal o tom, odkud přichází, o tom, jaká byla jeho cesta na planetu Zemi, o jeho příhodách na ní.
Když se malý princ vrátil na svou malou planetku se třemi sopkami a jednou růží, kde mohl pozorovat západ slunce jen díky posunutí židle, zanechal letci dar.
Hvězdy, které znějí jeho smíchem.
