Podzimní čekání na světlo...
Zahrádky na kopci se halí do podzimního hávu a já trpělivě čekám na to správné Světlo.
Po chvíli obracím svou pozornost do vnitřního Ticha.
Jemně se ho dotýkám a obsah mysli, mé myšlenky, vzpomínka na Tebe, pocity a svět kolem, nepovšimnuty, zanikají.
Vše se rázem zastavilo a znehybnělo v prvotním stavu Bytí.
Propadám se, ale Jsem.
Nechce se mi myslet, není to třeba, vždyť vše je takové,
jaké má být.
